Český kamnář

AKTUÁLNÍ INFORMACE

Systémy vytápění

Teplo je možné přenášet celkem třemi způsoby – SÁLÁNÍM (radiací), PROUDĚNÍM (konvekcí) a VEDENÍM (kondukcí). Při stavbách kamnářských topidel se pro vytápění uvažují první dvě možnosti a jejich kombinace.

SÁLÁNÍ

je systém vytápění nejpřirozenější našemu organismu. Jsme pro něj přírodou přizpůsobeni už proto, že ke stejnému přenosu tepla dochází při působení slunečního záření. Sálání je elektromagnetické vlnění, které předává svou energii hmotným tělesům, na která „narazí“ (ohřívá je). Primárně tedy není ohříván vzduch (v slunečný zimní den, kdy je vnější teplota -2°C, je možné se na horách dokonce opalovat v tričku), teplo je mu předáváno až zpětně od ohřátých objektů. V místnosti tak vzniká příjemné přirozené klima s teplotou vzduchu cca 19°C, ale příjemným subjektivním pocitem tepla.

Typickým topidlem, které vytápí sálavým způsobem jsou sálavá kachlová kamna. Jejich těleso předává energii vytvořenou spálením dřeva v keramickém topeništi pomocí tzv. teplosměnných ploch (kachlový nebo omítaný keramický plášť). Další možností jak získat zdravý zdroj tepla pro svůj domov je sálavý krb – topidlo, které díky použití speciálních krbových vložek a materiálů obestavby dokáže nabídnout rozumný kompromis v efektu otevřeného ohně a stále příjemném přenosu tepla sáláním.

Díky nízkým povrchovým teplotám sálavých topidel je možné vytvořit ve vytápěných prostorách příznivé bezprašné klima s rovnoměrným rozložením teplot. Sálavá topidla jsou tak velmi vhodným systémem pro všechny, včetně alergiků, astmatiků a osob s náchylností k respiračním chorobám.

OTEVŘENÝ TEPLOVZDUŠNÝ SYSTÉM

je nejznámějším zástupcem předávání tepla konvekcí, tedy prouděním. Jde o typický produkt dnešní zrychlené doby, kdy vítězí jednoduchá, levná, ovšem kvalitativně často kompromisní řešení na úkor těch nekompromisních a zdravých. Teplovzdušné topidlo (stále ještě většina dnes stavěných krbů) je schopno předat dostatek výkonu velmi rychle (ihned po roztopení) a díky tomu, že je značná část výkonu (50-80%) předána cirkulujícímu vzduchu, je možné vytápět i vzdálenější místa domu pomocí rozvodů ve zvukově a tepelně izolovaných kanálech.

Tím ale výčet kladů končí. Veškeré toto vedení je díky otevřeným ventilačním mřížkám trvale přístupno prachu, tedy drobným nečistotám organického (např. pyly, chlupy, částečky odumřelé kůže...) i neorganického (např. plastová vlákna z koberců, záclon, oblečení...) původu. Prach se v útrobách topidla i horkovzdušného vedení v době odstávky (dny, kdy se netopí + celé léto) usazuje, k němu se přidává zkondenzovaná vzdušná vlhkost (voda), drobný hmyz, pavouci... Po zatopení se tedy v takovém systému dějí zajímavé věci. Nepříjemný vzduch vycházející z výdechových mřížek a ventilů je důsledkem právě toho, že tato vedení není možné nijak čistit (!) a kontrolovat. Velmi obvyklá myšlenka vytápění dětských pokojů v patře právě teplovzdušným krbem je tedy zcela špatná a zdravému rozumu odporující.

Otevřené teplovzdušné systémy jsou z těchto důvodů nevhodné zvláště pro alergiky, astmatiky, obyvatele domu s náchylností k respiračním chorobám.

UZAVŘENÝ TEPLOVZDUŠNÝ SYSTÉM

je již méně známým, ale dobrými kamnáři stále užívanějším způsobem jak dům kvalitně vytápět. Za léta jeho využívání se pro tento systém vžil termín hypokaust. Mezi teplosměnným pláštěm a topeništěm s tahovým systémem je uvnitř topidla vzduchová mezera, ve které přirozeně proudí ohřátý vzduch vzhůru a ochlazený zase klesá ke dnu aby byl znovu ohřát. Takto dojde k rovnoměrnému prohřátí celého teplosměnného pláště topidla, které následně předává energii do místnosti pomocí již výše zmíněného sálání. Povrchové teploty jsou příjemné, topidlo pracuje s akumulací odpovídající akumulační hmotě uvnitř a tloušťce a charakteru materiálů obestavby.

Tohoto efektu je možné využít i pro více místností, dokonce včetně různých podlaží. Uzavřený okruh poté probíhá nejen v topidle, ale dále i v tzv. výměnících tepla, které jsou umístěny v ostatních vytápěných prostorách. Hypokaust nabízí velmi zajímavé možnosti architektonického ztvárnění a dávají tak prostor skutečně kreativnímu přístupu při tvorbě topidla jako výrazného solitéru interiéru.

Pro takovéto systémy jsou vyvíjena konkrétní topeniště, materiály, štuky, izolace i pracovní postupy tak, aby bylo možné využít skutečně maximálně efektivně vznikajících vysokých teplot.

TEPLOVODNÍ SYSTÉM

je stále aktuálnějším v době, kdy vznikají domy s podstatně nižšími tepelnými ztrátami, než bylo obvyklé dříve a zároveň také jednopodlažní objekty, kde je šíření tepla nutné na delší vodorovné vzdálenosti. Moderní akumulační teplovodní systémy pracují podobně jako akumulační kamna, tedy vytvářejí vysoký výkon na jedno přiložení a následně jej pomocí akumulace do nádrží distribuují po několik dalších hodin do celého domu.

Výhody kamen, sporáků a krbů s teplovodními výměníky jsou jasné – vyšší stupeň využití paliva, snadné rozvody do celého domu, možnosti kombinace s ostatními zdroji jako jsou elektrické kotle, kotle na plyn nebo solární panely se zachováním jejich automatického provozu (když netopíme dřevem, automaticky sepne kotel). Nevýhoda je především v nutnosti pořízení dalších prvků systému, které jistí bezpečný provoz topidla. Na trhu existuje mnoho výrobců teplovodních topenišť a dodatečných výměníků, jen málo z nich ale poskytuje skutečný komfort a kvalitu provozu a hlavně očekávanou životnost.